Navázání vztahu s lesem nespočívá pouze v tom, že si od lesa budeme brát. Naopak je důležité, abychom se mu naučili také dávat, ať už péči, nebo prostor. Jakým způsobem můžeme lesu naslouchat a co nám to přinese? Jak se prolínají pohledy ochránců přírody s pohledy těžařů dřeva a v čem se naopak rozchází? Tomu všemu se věnoval druhý den Inspiračního fóra na 28. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Mohlo by se zdát, že příroda funguje úplně jinak než my lidé a je to vlastně pravda. Skutečné porozumění lesu je pro nás nepředstavitelné, protože bychom museli pracovat s vyššími čísly než vysokými. Podle ochránce lesa ze slovenského sdružení VLK Juraje Lukáče si dovedeme představit sto, sto padesát piv, ale kdyby jich bylo několik miliard, množství by nám začalo splývat. A stejně tak plocha lesa, množství druhů živočichů a rostlin v něm, nebo objem vody, která krajinou protéká, to všechno jsou pro nás nepředstavitelné hodnoty. Ale i v lese má všechno svůj význam a vše mezi sebou komunikuje, stejně jako komunikují lidé. To je koneckonců schopnost, kterou máme společnou. 

Lidé se však v některých oblastech dostali skutečně daleko, ale v lecčem stojí sotva na začátku. Jednou z těchto oblastí je i komunikace. Kolik problémů ve světě vzniklo jen proto, že lidé neumí správně komunikovat a poslouchat se navzájem? Lesu jde komunikace mnohem lépe. My lidé však právě les potřebujeme a vždycky jsme potřebovali, proto bychom se s ním měli naučit komunikovat. Jsme „lidé táborových ohňů“, po dlouhou dobu existence jsme sedávali v komunitách u ohňů. Les nám tak dává dřevo, teplo i místo domova a odpočinku. Z přírody si často bereme více, než by bylo zdrávo, aniž bychom mysleli na to, jak jí to můžeme vrátit či jak o ni můžeme pečovat. A příroda si sice dovede poradit s kdejakou šlamastikou, ale je potřeba myslet na to, co by se mohlo stát, kdyby náhle o všechny své zdroje přišla, protože bychom je přečerpali. 

Celý program Inspiračního fóra nazvaný Volání lesa – spojení s kořeny se soustředil na hledání vztahu s přírodou z různých úhlů pohledu, ovšem tematicky se zde propojily tři roviny. Tou první je navázání spojení s lesem, jak doslovně po fyzické stránce, tak duševně. Druhá oblast naráží na spor mezi pečováním o les, do kterého bychom měli pokud možno co nejméně zasahovat, a pragmatickým přístupem využívání lesa coby zdroje surovin. Třetí rovina pak poukazuje na následnou péči o les, ze kterého když si bereme, tak bychom mu to měli umět vracet.

Navázání vztahu s lesem představuje pro nás možnost zpomalení, zpřítomnění se a naslouchání hlasu přírody. Takové zpomalení a osvěžení mysli nabídl workshop Haptické lesní lázně, ve kterém se zúčastnění vydali do přírody, které se snažili naslouchat. Měli možnost vizuálně i hapticky vnímat skrze doteky, co se jim v přírodě líbí a zamyslet se nad tím, co jim to přináší po mentální stránce. Zaznívaly odpovědi jako vůně, voda, sledování hmyzu, ale zastřešujícím motivem bylo uklidnění. Poděkováním lesu za to, že nám tyto služby dává, byly na oplátku služby pro něj. 

O daru lesa hovořily také příslušnice původního kanadského kmene Mikmaků Cheryl Maloney nebo lektorka domorodých praktik zabývající se vodou v lese Monika Michaelová. Fakt, že náš národ tráví v lese mnohem víc času než jiné národy, potvrdila hlasitá diskuse publika na debatě Les pro nás a my pro les, kdy měli přítomní sdílet své nejsilnější zážitky z lesa. Ovšem je tu také opačný přístup. Les nám dává suroviny, v důsledku čehož dochází ke kácení lesů a úbytku zeleně. Je jasné, že bez těžby dřeva se neobejdeme, ale můžeme usilovat o přirozenou obnovu lesa. Lesní zákon udává, že do dvou let od kácení nebo padání stromů se les musí znovu zalesnit, aniž by les dostal šanci na přirozenou obnovu, takže se často lesy zalesňují jinou flórou, než která je v dané oblasti přirozená.

Nejsme to my, kdo zachraňuje přírodu, ale ve skutečnosti je to půl napůl, protože ona také zachraňuje nás. Příroda se především zachraňuje sama, ale my bychom jí k tomu měli dávat prostor. Správný hospodář si z přírody vezme jen to, co potřebuje, a následně to lesu vrátí. I takové myšlenky se prolínaly programem Inspiračního fóra. Celý den pak završil živě nahrávaný podcast Bulletproof Voxpotu, kde socioložka Tereza Stöckelová hovořila o houbách, nikoliv pouze o makrohoubách, ale také mikrohoubách, jakožto součásti našich životů.

Zajímavé debaty o volání lesa protkaly také hlasy publika svými dotazy či poznámkami. Zúčastnění si z bloků odnášeli různé pocity, s některými témata rezonovala méně, s jinými více, každopádně to spoustě z nich otevřelo další diskuse. Měli bychom se jako lidstvo zpomalit, zaměřit na přírodu a dávat jí péči, kterou si zaslouží. A i při zpracování surovin, které si od ní bereme, myslet na to, že bychom jí to měli splácet. Ve finále je to prostředí, ve kterém se pohybujeme my samotní, tak bychom se měli snažit, aby se nám v něm žilo co nejlépe.

Štěpánka Juránková